Tím vznikla situace, která je opravdu postavená na hlavu. Ale pojďme si to projít vše od začátku. 

Velký evropský filmový měsíčník

O film jsem se začal zajímat už od doby, co jsem se naučil číst a Cinema byla první časopis o filmu, co jsem si kupoval. V té době jsem na titulních stránkách potkával často akční ikony Schwarzeneggera, Stalloneho a další. S oblibou jsem si kupoval časopis hlavně kvůli fotkám, později kvůli informacím o filmu. S časopisem jsem nežil jen já, ale i další tisíce lidí, kteří si postupem času zvykli na své oblíbené autory. Autory, kteří jsou ve svém oboru velký pojem a kdekdo k nim vzhlíží s respektem.

Cinema přežila několik časopisů, které jsme mohli okukovat v trafikách (já si je kupoval:). Postupem času se zjevil a zas ztratil například Total Film, Filmjam, Videoplus (mladší sestřička Cinemy) a další. Čestnou vyjímkou tehdy byla Premiere, která vydržela dodnes, o tom ale později.

Burda znamená začátek konce

Jak Cinema stárla, autoři jako František Fuka, Ondřej Vosmík, Jarda Sedláček a podobní byli stále populárnější a dodnes je vidět, že filmu rozumí, filmem žijí a znají nespočet hereckých osobností. Bohužel před pár lety odkoupilo Cinemu nakladatelství Burda a vše šlo takzvaně do sraček. Marketingové oddělení si asi vzalo celoroční dovolenou, a tak už se Cinema neobjevila jako partner několika akcí, nenacházeli jsme reklamy a nic, co by mohlo zlepšit výnosy a udržet tak přední pozice v prodejnosti.

Nakonec se časopisu zmocnil vydavatel nejrůznějších titulů v Evropě. Constantine Gerou, kterému patří zejména pornočasopis Hustler a některá vydání zahraničních Cinem, neumí česky, nežije v Čechách a pravděpodobně neví absolutně nic o této branži v českých podmínkách. Nejspíš mu stačilo jen a pouze to, že Cinema naproti Premiere prodává měsíčně o několik desítek tisíc kusů výtisků méně, a tak se rozhodl k radikálnímu řešení. Aby ušetřil, propustil všechny stálé redaktory, které byly pro čtenáře jako Bohové, a spojil redakci s bulvárním pornočasopisem. Ve zkratce to vypadá tak, že pro Cinemu místo lidí, kteří filmům rozumí a umí o nich psát, píší lidé, kteří se pořádně vyjadřovat neumějí a jejich články vlastně postrádají hlavu a patu. O tematických věcech nemluvě.

Když se blb pere, druhý se směje

Vznikla tak situace, která Constantinovi asi nedochází. Bulvární Premiere, kterou bychom mohli přirovnat k Blesku(v po­čátcích, kdy ji měl na starosti Tomáš Baldýnský, tomu bylo rozhodně jinak), stojí o polovinu méně. Cinema (Dříve psaná jako pěkná knížka, nyní spíše Aha a Šíp) tím pádem je samozřejmě dražší, a tak díky nové redakci, která je o dost horší než Premiere, není jediný důvod Cinemu kupovat dál.

Vypadá to tedy, že se pan Gerou rozhodl tento časopis pohřbít. Lednové číslo ukázalo, že je to pravda, už od dementního a namachrovaného úvodníku až po recenze p. Urbana je vidět, že Cinemu můžeme úplně odepsat a Premiere má nyní výsadní postavení na českém trhu. Je totiž jediný komerční časopis o filmu.

R. I. P. Cinema

ps: Koho by zajímaly další informace ohledně tohoto tématu, doporučuji se obrátit na diskuzní klub bývalé Cinemy a přečíst si několik stránek dozadu, informací je tam plno.

zdroj obrázků: internet

Jméno možná každému nenapoví, o koho se vlastně jedná, ale díla jako je Jurský park nebo seriál Pohotovost zná snad každý, kdo není televizně a filmově negramotný.

Crichton se narodil před 66 lety a za svůj život stihl mnoho. V roce 1968 dostal cenu Edgar za nejlepší detektivní knihu roku. Podle jeho románů a knížek vznikly filmy Kmen Andromeda, Vycházející slunce, erotický thriller Skandální odhalení, Kongo, světoznámý Jurský park a jeho pokračování.

Kromě knih psal i scénáře, režíroval a produkoval filmy. Nejznámějším z nich byla adaptace vlastního románu První velká vlaková loupež s Seanem Connerym a Donaldem Sutheralndem. Poslední jeho film se jmenoval Vikingové a zahrál si v něm Antonio Banderas. V roce 94 získal Oscara za technický přínos filmu.

Kromě Michaela Crichtona nás tento rok opustili také superhvězdy Paul Newman, Don LaFontaine, Charlton Heston a Heath Ledger.

Více o legendě se dozvíte například na americké wikipedii.

Již na začátku měsíce jsem se dočetl zajímavou zprávu, cituji:

Dva nejčtenější české bulvární deníky mohou mít brzy stejného majitele. Česká pobočka švýcarského vydavatelství Ringier, jež vydává deník Blesk, totiž jedná s podnikatelem Sebastianem Pawlowským, že koupí jeho deník Aha!. Týdeníku Marketing & Media Pawlowski řekl, že Ringier má o Aha! velký zájem. K dohodě ale zatím nedošlo.

zdroj

A včera se objevilo pokračování:

Společnost Ebika podnikatele Sebastiana Pawlowského se v brzké době chystá prodat deník Aha!. Uvádí to nejnovější číslo časopisu Media & Marketing. Podle něj by se novým majitelem bulvárního listu mělo stát vydavatelství Ringier. „Byl jsem osloven dvěma vydavatelskými domy a s jedním z nich jsme se začali bavit dále,“ řekl pro časopis Media & Marketing Pawlowski.

zdroj

Je to zajímavá novinka, oba výtisky by se mohly třeba spojit a vznikl by deník Blesk s přílohou Aha. A jak by určitě řekla nynější a akčnější Nova (kdyby mohla mluvit): „Dočkáme se ještě lepších článků, akčnějších zápisků přímo z místa nehod, naše novinky budou uvěřitelnější a rozsáhlejší.“ Bude to sranda a jestli máte fantazii, zkuste mi do komentářů napsat, jak by mohla vypadat budoucí spojitost těchto dvou bulvárů, pokud by se náhodou spojily v jeden.

Kdo nezná režiséra Burtona, tak by si měl oprášit filmové vzdělání, protože tento chlapík stojí za skvělými filmy, jako třeba Střihoruký Edward, Batman, nebo Ospalá díra (V Blízké době se mu ještě budu asi věnovat.)

Ale zpět ke knize. Burtonovy povídky jsou skvěle napsané, kouzelné, tragikomické, morbidní. Tím se dostávám k jádru věci. Knížku by rozhodně neměli číst neotrlí lidé, protože už názvy některých básní jsou, no řekněme, ne moc ze života (Například: The Boy with Nails in his Eyes). Hlavním postavám není co závidět, většina „hrdinů“ skončí ještě hůř, než na začátku, nicméně celé to má nádech toho kouzelného světa, na který jsme od autora zvyklí.

Rozhodně nedoporučuju půjčovat si toto dílo v češtině. To co vymyslela paní překladatelka za paskvil v prvním vydání mě odradilo číst knihu úplně (Nenašel jsem, zda vyšla další verze od někoho jiného). Jeden příklad za všechny: 

The Boy with Nails in his Eyes

český překlad:

Hřebíček

Chlapeček Hřebíček
zdobil umělý stromeček
Dílko vážně hrozivé
bylo snad slepým stvořené.

Překlad je hrozně zprasený a celou knihu sráží o několik (asi deset tisíc) řádů níž. (článek o překladu s dalšími ukázky)

Naštěstí díky internetu si můžeme celou knihu přečíst online:
The Melancholy Death of Oyster Boy & Other Stories – online.

A jak se kniha líbila Vám? Čekám na Vaše komentáře:)

zdroj obr. 1