Všichni účastníci, kteří se rozhodli stavět modýlek, si nařídili budík na brzké hodiny ranní. Já, starý pecivál, jsem se probudil až kolem jedenácté a s údivem pozoroval, jak to ostatním jde. Bylo velice zajímavé při celodenním lepení sledovat, jak pracují ostatní a co přitom prožívají (záda, bolest hlavy, hlad, žízeň, útrapy rodinných blízkých a pod.).

Nejvíce nám zpřijemňovala den lepička Peťulka, která svými vtipnými bonmoty okořenila své už tak nádherné fotky. Jak se začal ale den blížit ke konci, postupně se klížily oči a křížila záda všem modelářům a vypadalo to, že se snad ani nikomu nepodaří dojít do zdárného konce, přestože na vyhotovení zbývalo mnoho dlouhých(nutno podotknout nočních) hodin.

Kolem desáté večerní se už několik modelářů omluvilo a šlo zalehnout do pelechu kvůli narůstající bolesti zad, ale já, také díky podpoře mé drahé polovičky, která se rozhodla slepit si svůj první model, překonal všechny bolesti a strasti a bojoval jsem dál.

Čas se přenesl do nedělní nulté hodiny a já dolepil poslední části a kousky, které ještě zbývaly, a v půl jedné vystavil na internet fotky hotového modelu jako první, přestože jsem se pustil do práce skoro jako poslední. Nakonec nás v termínu stihlo vystřihovánkul slepit víc a organizátor akce, veleznámý Knox, byl velice spokojen s celou akcí a obdaroval nás moc krásnou cenou.

Se svým dílkem jsem spokojen, avšak se samozřejmě nedá srovnávat s ostatními modeláři, kteří jsou povětšinou špičkou v oboru. Připravil jsem pár fotek ze stavby a prosím o velkou toleranci, až budete koukat, jak to vypadá.

Celou fotodokumentaci, akci a další informace o této akci nadjete na diskuzi o papírovém modelářství přesně zde.

Hotový model společně s mlýnkem, který dělala má drahá polovička celý večer, co jsem se ji nevěnoval kvůli Knoxíkově 24hodinovce: