Na tuhle památnou větu, kterou nám zprostředkovala televize Nova (ve zprávách na ČT byl uveden celý rozhovor), si pamatuje snad každý fanda naší reprezentace (a právě pro ně je článek určen).

Tomáš Ujfaluši s třesoucím hlasem a nejspíše s velkou trémou před novináři řekl větu slohově natolik nešťastnou, že stačil malý střih a na Nově měli třetí Vánoce. Proč to ale píšu až teď? Jelikož jsem se dnes bavil s kamarádem a tohle na mě v tématu FOTBAL vybalil.

Bohužel ještě existuje mnoho lidí, kteří opravdu hltaj vše, co páni a paní televizní vyblijou a sestříhaj, že si poté nedokážou zjistit fakta. Pak se předhánějí, kdo napíše víc hustohustý článek na téma:„Fotbalisti jsou blbí čůráci, já o tom píšu.“

Přesné znění toho, co Ujfaluši řekl, lze stále naleznout na stránkách efotbalu (soubor wav). Tím se ovšem věta dostává do jiných rozměrů. Takže Tomáš byl na recepci, zaplatil účet a ta částka, kterou zaplatil nesouhlasí s tou, které mu podsouvali novináři.
Přesně tak to myslel, samozřejmě jak to bylo ve skutečnosti, o tom můžeme jen spekulovat. Každopádně síla sestříhaných reportáží se dostává do katastrofických rozměrů a středověké doby, kdy jedna paní povídala a hned z toho byla pro nešťastníka šibenice.

Učitel na univerzitě v Kodani zadal při zkoušce třídě tuto otázku:: „Popište jak určit výšku mrakodrapu pomocí barometru.“ Jeden student odpověděl: „Upevníte dlouhý kus provazu k vrchu barometru, pak spustíte barometr se střechy mrakodrapu na zem. Délka provazu plus výška barometru se rovná výšce budovy.“ 

Tato vysoce originální odpověď tak rozzuřila zkoušejícího, že studenta vyhodil. Student se odvolal na základě toho, že jeho odpověď byla nepochybně správná, a univerzita jmenovala nezávislého arbitra, aby případ rozhodnul. Arbitr usoudil, že odpověď byla opravdu správná, ale neukázala žádné zjevné znalosti fyziky. 

K vyřešení problému bylo rozhodnuto zavolat studenta a dát mu šest minut, během kterých by měl ve slovních odpovědích prokázat alespoň minimální obeznámenost se základními principy fyziky. Student seděl tiše pět minut, čelo zamračené přemýšlením. Arbitr mu připomněl, že čas už uplynul, a student na to odpověděl, že má několik velmi závažných odpovědí, ale nemůže se rozhodnout, kterou použít.
Když mu bylo doporučeno, aby řekl klidně všechny, tak student začal odpovídat:

Pokračování »

raději bez komentáře: Boj za svobodu