Konečně jsem dnes měl trochu času, abych napsal pár slov o nějvětší a zároveň nejlepší hudební akci v Čechách.

Na Masters jsme jeli letos poprvé. Ať už v tom byly finanční problémy, nebo nedostatek času, případně obava z něčeho nevyzkoušeného (reportáže na Nově vypadaly jako by se v Jelínkově areálu odehrávala 3. a 4. světová zároveň), minulé roky nás minuly.

1. den, noví lidé, nové prostředí, Nova lže

Rozhodli jsme se jet z Hradce o den dřív, abychom zabrali nějaké pěkné místa na stanování a nemuseli tak stát v cestě některým opilcům, vykradačům stanů hrobek atd. (no hádejte, kde jsme o tom slyšeli:)). Hned v Hradci s náma vyjeli také neznámí metalisté, které jsme brzy poznali a stali se našimi sousedy a průvodci, jelikož na MoRu nebyli poprvé. Na vlakovém nádraží blízko Vizovic to opravdu vypadalo, že jedeme do aleje notoriků, jelikož většina lidí, která čekala na spoj do hlavní metalové vesničky, neudrželi nohy ve vzduchu. Pro nás ale dobrá zpráva, jelikož jsme si jako první zabrali fleky ve vlaku a mohli jsme poslední půlhodinu cesty pěkně sedět a rozjímat nad krajinou tekoucí 1m/min. 

Vlak se s tím tentokrát hodně sral, ale nakonec jsme došli na místo, rozbalili stany a šli na pizzu do města, kde nás měla čekat další banda opilců, ničitelů, vykradačů a dalších zvěrstev (no hádejte…). Nic takového ale nebylo k vidění. Naopak všichni ti, kteří v televizi byli jmenovaní jako obyvatelé vesnice, kterým metal vadí víc než přeřeky Poulíčka a Tittlebacha dohromady, nás vítali otevřenými stánkami, které byly opravdu všude. Každý rodinný domek, každá ulička a každý vchod nabízel nějaké to posezení, pivo, kofolu. Bylo vidět, že na tyhle akce čekají jak na smilování a celý rok pak už jen jezděj na dovolenou.

Krom výborné pizzy byl taky pátek den, kdy jsme potkali další naše nové kamarády, kteří dohromady k sobě pasovali jako lidé stavějící babylónskou věž. Hodný převážně flegmatický a trochu mírně cholerický(pokud se jednalo o výrobu polívky) Martin, milá hodná rozumná talentovaná metalistka Káťa a rebelka z rebelek největší, polévku neuměvařící a po autogramu WT shánějící se trvrdá, ale v duši křehká posluchačka tvrdé muziky Marťa, toť trio lidí spali v jednom stanu a bylo někdy radost poslouchat, co spolu ti tři mají:)

2. den, první koncerty, toitoiky, jídlo, pití a kapely roku

Při příchodu do areálu, kde jsme s mojí přítelkyní vystáli jen část fronty díky geniálnímu originálnímu nápadu všechny předběhnout, jsme dostali kompilaci s nahrávkami vystupujících kapel. Slečna byla hodná a asi jsem ji okouzlil mým šarmem, když mi strčila cdčka rovnou dvě. Následoval průchod areálem, zjištění cen všech jídel a nalezení stánku s Colou a pivem, což byly nápoje, které nás osvěžovali celé čtyři dny.

První kapelka, na kterou jsme se šli podívat byla samozřejmě Doga a pro nás to bylo, tuším, jediné české vystoupení s českými texty, co jsme mohli slyšet, což nebylo na škodu. Doga byla ovšem exceletní jako vždy. Byla to taková festivalová předehra před vším, co teprve přijde.

A ono to přišlo. Sirenia začala tak rychle a takovou formou, že je ani moderátoři neuvedli. Jelikož jsem tuhle bandu slyšel hrát pouze na youtube, nebál jsem se jako mnoho lidí okolo mě, jestli nová zpěvačka bude lepší než předešlá. Kvalita byla vidět a slyšet každou částí těla a první nářez jsme si užili a věděli, že už to může být jen lepší.

To se i vyplnilo a nastupující Korpiklaani bohužel za světla předvedli pořádnou porci folkmetalu. Bylo vidět, že fanoušci v České republice si je zalíbili a přišlo na ně opravdu mnoho a kdo chtěl v tu chvíli odejít, musel mít velkou sílu, aby se protlačil celým areálem.

Následovala skupina Ministry, která odehrála jeden ze svých posledních, ne-li poslední vystouepní a s koncertováním končí. Nicméně to opravdu nebyl náš styl, a tak jsme šli koupit šáteček na hlavu, jelikož slunce bylo opravdu pekelné.

Po půl desáté příšla na podium jedna z největších rockových legend, Def Leppard, známá předvším díky jednorukému bubeníkovi. Milovníci hard-rocku měli určitě několikanásobný orgasmus a já zhlédl opravdu koncert se vším všudy. Profesionalita byla vidět snad všude a jen atmosféra metalistů nebyla taková, jak bych si představoval. Přesto to byl samozřejmě jeden z nejlepších koncertů na MoR a pro mě jeden z nejlepších koncertů, co jsem kdy viděl.

Hned po nich měla nastoupit kapela Avantasia, která ale kvůli přípravě na nahrávání dvd měla půlhodinový skluz. Nicméně co se následné dvě hodiny dělo, nelze popsat. To se prostě musí vidět. Velkolepá show, která by sama o sobě vystačila snad na dva velké koncerty byla jednoznačně největším zážitkem pro většinu lidí, kteří se ocitli před podiem. Aby ne, když se na podiu objevili zpěváci světového kalibru a neznámější písničky z metalové opery a alba Scarecrow. Musím říct, že Tobias předvedl mnohem lepší show než na benátské s Edguy. Hlavním tahounem ale pro mě byl nedotknutelný Jorn Lande, jeden z nejlepších metalových zpěváků, co dýchá na téhle planetě. Tobias se nechtěl zahanbit, a tak většina písniček, co zazpívali, nám bude hlušit v uších ještě několik let. K těmto dvěma pánům se ještě přidávali zpěváci jako Bob Catley z Magnumu, nebo Gammarayman Kai Hansen.

Tohle byl, pánové, koncert roku. Poté se šlo spát, někteří jen vzpomínali, jiní pili a my se připravovali na další metalový den.

3. den, Sabaton, ženy, víno, zpěv

Slunce nás vyhnalo ze stanů už něco kolem desáté, „manželský“ pár metalistů se snažil udělat polívku a my se slunili a pekli e 40 stupních ve stínu. Do areálu jsme se dostali až odpoledne, kdy byl poměru mužů a žen na podiu 100:1. Nešlo totiž moc o metal, bubenice s otevřenou pusou bubnujíc hůř než Rick Allen(jednoruký bubeník kapely Def Leppard) po šesti promilích alkoholu byla opravdu srandovní, hudba byla dost nudná, ale to, co se mužům líbilo, byl sraz nádherných členech kapely. Když už neuměj hrát pravej metal, tak se alespoň na ně dá koukat (takovou razii v horším slova smyslu používá většina popových nezpěvaček).

Na další dvě hodiny blicího metalu dvou kapel jsme šli raději pro jídlo, pití a další věci co nejdál od podia, abychom přišli právě, kdy hrála kapela Haggard, jež si vzala na podium snad tisíc členů. Nádherný folk jsme slyšeli bohužel jen chvíli, jelikož začli hrát dřív, nebo nám přestaly fungovat hodinky.

Následná kapela, známá především z minulého ročníku a koncertováním s Manowar, předvedla opět opravdovou bombu. Ano, jedná se samozřejmě o Sabaton. Jakýmkoli videem se nedá popsat, co se dělo v celém areále. Kdyby vedle podia někdo verboval do armády, tak by se všichni přihlásili. Jak jinak si vysvětlovat takzvané džampování. To tak jednou jeden zpěvák řekne, ať lidi skákaj, zahraje písničku Primo Victoria a jumpuje se. Jumpuje se u podia, v areálu, na parketě, na stromech, úplně všude. Po konci tohoto koncertu a hlášek JEŠTĚ JEDNO PIVO jsem měl nohy na padrť.

Naštěstí Annihilator není moje parketa, tak jsme si šli odpočinout a poslední páteční kapelou, kterou jsme viděli, byla trochurammste­invícpoptechno­vá kapela Oomph. Rázné technometalové písničky se dali poslechnout, vrchol jejich vystoupení však přišla až s poslední písničkou, kdy jsme mohli slyšet samotného Sinatru naživo.

Druhý den pro nás skončil, Moonspell je už moc na náš jemný melodický metalový sluch, a tak jsme skočili do postýlky a čekali na nejhorší den. Sobotu.

4. den, české překvapení, deštivé zklamání a voda ve stanu

Jedna z nejlepších českých kapel a ve svém žánru asi špička nastoupila na podium a nádherně začala sobotní den. Salamandra si vysloužila plný areál a rozbouřené ovace a pro mě nejlepší česká kapela na MoRu.

Poté jsme si poslechli kapely Alestorm, Horkýže slíže a Stormwarrior. Názvy těchto kapel asi přinesli nejhorší počasí v historii tohoto ročníku, ale to bych předcházel.

Od půl šestý jsme zašli na největší překvapení tohoto ročníku, kapelu Brainstorm. Ta se asi ani neměla ukázat, ale díky odpadnuvší Angře jsme si mohli poslechnout opravdu pořádnou parádu. Drsné heavymetalové písničky s charizmatickým zpěvákem vyústili v dvouminutový zpěv diváků, čemuž ani zpěvák nemohl uvěřit. Opět platí ono přísloví, kdo neviděl, neuvěří. To už se nad Masters hnal déšť, ale Brainstorm svým skandováním FUCK THE RAIN ještě na chvíli déšt zahnal.

Po tak skvělém koncertu přišlo zklamání, Arakain s orchestrem, nejnudnější a suveréně nejhorší vystoupení celého Masters jsem dožil z psychickými ranami na těle. Poté jsme šli do stanu a díky brutálnímu lijáku a bouři jsme místo Apocalypticy (jak příznačný název) vyklízeli vodu ze stanů. Pak už ani nebyla chuť, takže se mé sobotní narozeniny moc nepovedly.

5. den, I need some vodka, Can fuckin' here ya, Silence a karaoke

Masters Of Rock 2008 byl zajímavý tím, že top špička se objevila na podiu hned první a potom poslední den. ALe popořádku. Ve dvě jsme opět nacupitali na podium na kapelu Bloodbound, z které si už moc nepamatuju, ale vím, že to byl hodně dobrej nářez.

Následovala pauza a příprava na nepřetržitou pařbu a umírání na podiu, to se nemůže zvládnout. Pivo, kola, prášky, vše připraveno. Začlo se elvismetalovým komikem s kapelou Volbeat. Perfektní písničky se mísily s hláškami (As say Osbourne: „I can't fuckin' here you, Silence, I kill you“), které někdy lidé nepochopili, ale my si královsky užívali.

Hned nato příšlo další překvapení večera a to tím, že špičkovej hard rock Gotthard předvedl ještě větší show než Def Leppard. Kapelu skoro nikdo neznal, o to víc si ale lidé užívali výborný zpěv a melodické písničky. Prostě paráda.

Následovala půlhodinová pauza kvůli dešti, ale metalové FUCK THE RAIN a neúnavní fanoušci v prvních dvaceti řadách vyzývali Sonatu Arcticu na podium. My jsme stáli zbaběle pod stromem, ale skandování fanoušků jsme slyšeli a bylo to něco nepředstavitelného. Fakt bomba, vzpomínám si na Benátskou noc, kdy déšť všechny vyhnal pod stany a všude bylo prázdno. Je vidět, že metalisti jsou fanoušci se vším všudy. Před Sonatou ještě přišla uplakaná a zdecimovaná Marťa bez podpisu zpěvačky WT, jelikož se na nu v autogramiádě nedostalo.

Sonata Arctica, co k ní říct? Možná by to byl „jen“ nadprůměrný koncert s megaskvělým zpěvákem, kdyby v polovině hraní nevypadly pojistky a fungoval jen mikrofón zpěváka. Byla to totiž jediná možnost, jak si poslechnout naživo pouze zpěv, Tonni totiž nechtěl čekat na hudbu, a tak se ujal mikrofonu a zazpívla bez doprovodu nástrojů dvě písně. Jeden z nezapomenutelných zážitků celého života. Takhle má vypadat řádný bezplaybackový zpěv a husina se blížila. Nakonec vše zdárně ndopadlo a písničku I need some Vodka nemusel už opakovat a my jsme si spokojeně poslechli a zazpívali další písně.

Živé karaoke, když naživo, tak naživo:)
 

Předposlední kapela večera byl asi největší tahák, ale pro mě zklamání nuda a šeď. Krásná zpěvačka z Within Temptation bohužel nedokázala udělat opravdu dobrý koncert a kromě jejího zpěvu jsem se opravdu nudil.

Poslední kapela, na kterou zbylo pár jedinců, byla opravdu dobrou koncovkou festivalu. Sadomasochisti, divní lidi a mameluci si přišli na své. Folkmetaldeat­hblackheavyme­talu se rozezněli a pravá pekelná show s ohni začala. V průběhu písniček a řádění s publikem se dostalo na mučící nástroje, opilou fanynku na podiu a na člun alá Rammstein. Die Apokalyptichen Reiter jsou prostě divní borci.

A pro nás tak skončil parádní festival, na který asi dlouho nezapomeneme. Další den jsme se zpakovali a jeli domů, ale už přemýšlíme, kdypak si koupíme lístek na další rok:)

Omluvte chyby, které se zajisté v článku objevují, jelikož jsem se k psaní dostal hodně pozdě večer a hodně unaven.

A několik statistik nakonec:

Nejlepší kapela: Avantasia
Nejlepší tuzemská kapela: Salamandra
Největší překvapení: Brainstorm
Největší zklamání: Within Temptation, Arakain
Největší nářez: Sabaton (Primo Victoria)
Nejlepší hlášky: Ještě jedno pivo (Sabaton), Fuck the rain (Brainstorm), Silence (Volbeat)
Největší show: Die Apokalyptichen Reiter

Kapely, které vystoupily na Masters

Zalinkuj

Psali jsme jinde:

Masters of rock 2009 začíná, Twitter taky

Masters Of Rock – Rádio nejlepšího festivalu v ČR

Rozdíl mezi mužem a ženou

Lednové kapely na Masters of Rock

Chytré děti poslouchají metal