Jeden můj kamarád (zdravím Honzo) se vydal do Anglického Londýna na fotbalový zápas předkola ligy mistrů mezi Arsenalem a pražskou Spartou. Bohužel i přes veliké naléhání jsem nemohl kvůli finanční situaci jet s ním, tak mi alespoň napsal článek, který s jeho dovolením zkopíruju a vydám zde na mým blogu. Doufám, že se Vám bude líbit a inspiruje Vás k výletu na anglický fotbal:).

(Bohužel se mi tento post zatoulal daleko pod desku stolu, tak článek vydávám s mírným spožděním několika měsíců)

Můj výlet do Londýna na zápas předkola LM Arsenal Londýn vs Sparta Praha

Kde začít popis mého výletu do Londýna, do Mekky fanoušků Arsenalu, na nový stadión Emirate Stadium? Asi v den, kdy bylo vylosované předkolo ligy mistrů. Osud tomu chtěl, aby los svedl dohromady mužstva, jejichž jsem fanoušek, AC Sparta Praha a londýnský Arsenal FC. 

Již delší čas jsem chtěl poznat atmosféru na anglických stadionech. Jelikož dostat se na zápasy velkých anglických mužstev, Arsenalu, Chelsea, Liverpoolu či Manchesteru United, při ligových zápasech je prakticky nemožné, rozhodl jsem se podniknout, pro mé blízké, bláznivou ale naprosto úžasnou cestu. Domluvil jsem se svým kamarádem Slávou Částkou, že pojedeme spolu. Já jsem toto velmi uvítal, protože Sláva je zkušený fotbalový cestovatel, a tak byl zájezd po organizační stránce zajištěn naprosto perfektně.

Zvolili jsme levnější, ale náročnější variantu, cestu autobusem. Přiznávám, měl jsem z ní velké obavy. Moje předchozí zkušenosti (a nebylo jich málo) jízdy autobusem na velké vzdálenosti mě utvrdili v názoru, že již nikdy více, ale tuto cestu jsem se rozhodl podniknout.

Naše cesta začala v 8:07 na nádraží v Hradci Králové, kde jsme nasedli na rychlík směr Praha. Vlezli jsme do kupé pro rodiče a děti a koho jsme nepotkali. Sestru a sestřenici našeho milovaného slávisty Pešáka. Tak jsem ho celou cestu až do Prahy drbali. Cesta nám příjemně utekla a po vystoupení z vlaku jsme nabrali směr Letenská pláň. Odjez byl naplánován na 11:00 a my dorazili těsně před odjezdem. Přišli jsme k autobusu, dostali do rukou rezervace na vstupenku na zápas a šli se usadit. Všechna dvousedadla již byla obsazená, a tak jsme seděli oba dva v místech v uličce, což hlavně pro mě bylo velké plus.

Popisovat dlouhou cestu přes Německo, kde si na hranicích udělali náš jmenný seznam, Belgii, francouzské Calais, kde jsme se „nalodili“ na vlak a Eurotunelem jsme se „přepravili“ do Anglie.

Zkrátka v 8:30 londýnského času jsme zaparkovali u Emirate Stadium. Po snídani jsme se se Slávou vydali do centra Londýna. Naše angličtině je hrozná, ale nějakým způsobem jsme se vyptali na cenu a typ jízdenek do metra. Můj názor na Londýnské metro: Hrozně nízké,velký smrádek a teplo. A nikde nebyly koše na odpadky. Asi aby nebylo kam dát bomby.

Dojeli jsme na Picadilli a vydali se kolem Buckinghamského paláce na ruské kolo s názvem London eye. Tato atrakce na břehu Temže je něco úžasného a každý, kdo navštíví Londýn, by si to měl zkusit, cena 15 liber není moc a za ten zážitek to stojí. Rozhled je dokonalý.

Po tomto zážitku nám vyhládlo, a tak jsme vyrazili hledat nějakou příhodnou hospodu, kde bychom se najedli a napojili. To se nám povedlo a za rozumnou cenu jsme ochutnali místní jídla. Ke stadionu Arsenalu jsme dorazili v 15 hodin a poté, co jsme si vyzvedli vstupenky, jsme se rozhodovali, co dál. Slávu geniálně napadlo, že se pojedem podívat do Wembley na národní stadion. Jízdenku jsme měli už koupenou, a tak jsme vyjeli. Po 40 minutách jízdy metrem se nám ukázalo Wembley ve své kráse.

Větší a honosnější stadion jsem v životě neviděl. Angličané mají být na co pyšní. Když jsme nasedali do metra na zpáteční cestu, tak postupně nastupovali i příznivci Arsenalu. Bylo jich čím dál tím více a nakonec jich bylo plné metro. Naprosto mě překvapila jejich kázeň. V metru se chovali jako normální lidé, ne jako zvěř, kterou potkáváme na stadionech u nás. V metru nebyl jediný policista. Krátkou zastávku jsme si udělali u starého stadionu Arsenalu, Highbury, z něhož zbyly jenom obvodové zdivo, které se použije na výstavbu luxusních bytů.

Před příchodem ke vchodu pro hosty mě Sláva upozornil, že si nemám brát jídlo, pití a ani batoh. Říkal jsem si proč asi, ale u vchodu mě to bylo jasné. Prohlídli nás naprosto důkladně. Říkal jsem si, že jdu asi k nějakému státníkovi, že mě tak prohmatávají, ale tam to je asi běžná věc. Slušně se nám omlouvali a tak mi to zase tak moc nevadilo. První slova mnou pronesená, když jsem vstoupil do sektoru hostí a přede mnou se otevřelo obrovské jeviště byla: „ Ty krávo“. Kdo neviděl neuvěří.

Bylo asi půl hodiny před začátkem zápasu a stadion byl skoro prázdný. Začal jsem pochybovat o tom, jestli bude vyprodáno. Situace se změnila asi 10 minut před zápasem, kdy se do hlediště začali valit davy domácích příznivců. Když začal zápas, bylo v hledišti jenom pár volných míst.

Atmosféra, která panovala během zápasu, nejde slovy, fotkami či videem popsat. To se prostě musí zažít.Chorály, vyvolávání jmen hráčů i neustále hučení na Řepku, to bylo něco, z čeho mi stály všechny chlupy na těle celou dobu co trval zápas. Fandění bylo naprosto korektní, stáli jsme od sebe necelý metr a nezaznamenal jsem jedinou známku agrese. Prostě jsme na sebe vesele hulákali aniž bychom si rozuměli, ale já i oni jsme ocenili krásné akce soupeře. Sice se našli v našem sektoru „lidi“, kteří se chovali jako na pastvě, ale pro ně si policisté hodně rychle došli a byl klid.

Po zápase, což mi bylo divné, nám nikdo neříkal, že máme počkat s opuštěním sektoru na vyzvání, ale normálně jsme se vmísili do davu a bez problému jsme i v dresech Sparty prošli davem domácích fanoušků. Nasedli jsme do autobusu a vyrazili na dlouhou, dlouhou cestu do Prahy.

Za sebe můžu říci, že to stálo za to. Ani na minutu jsem nepochyboval, že jsem udělal dobře, když jsem se na tuto cestu vydal.

A jestli bude mít někdo tu možnost jet do Anglie na fotbal nenechte si ji ujít. Je to zážitek na celý život!

Zalinkuj

Psali jsme jinde:

Nejlepší liga na světě je zpět

Ženy a parkování

Smějeme se s trpaslíkem – speciál pro Gunners FC

Velký bratr tě vidí aneb v kině se nesouloží

Manowar, Rhapsody, Brichta a další